Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

 

Brožura Podřipska

Datum a čas

Dnes je čtvrtek, 19. 7. 2018, 11:45:20

Svátek

Svátek má Čeněk

REKONSTRUKCE BUDOVY ZŠ A MŠ

Kulturní dům - schodiště

Sběrný box

A picture

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Kostel svatého Mikuláše

Stavební vývoj kostela sv.Mikuláše

Zdejší kostel je vzácnou ukázkou venkovské gotiky . Také další dosud patrné stopy z jeho pozdějšího stavebního vývoje mohou být malou učebnicí stavebních stylů minulých věků. Existence kostela se datuje už do 12.století. Nejstarší zachovalé zdivo pochází z první poloviny 14.stol. Je to dnešní loď /hlavní prostor kostela s lavicemi/, kam se původně vcházelo ze severu portálem, jehož zbytek vidíte zvenčí u vchodu do předsíně kostela vlevo. Osvětlení zajišťovala dvě okna na jižní stěně. Jejich obrys je dodnes patrný na vnější jižní části kostela. Křížová žebrová klenba lodi je nesena příporami, které odpovídají příporám některých částí kláštera augustiniánů v Roudnici nad Labem. Jsou ale jednodušší, stejně jako sochařská výzdoba patek. Na severovýchodní stěně jsou zdobeny mužskou a ženskou hlavou, na jihovýchodě listem. Patka jihovýchodní přípory je netradičně opřena o původní kamennou menzu /oltářní stůl - dnes se soškou Panny Marie/. Z toho se dá usuzovat, že na stavbě kostela v Lounkách se podílel mistr, který byl obeznámen s roudnickou stavbou, ale nedosahoval tak vysoké řemeslné a umělecké úrovně. V každém, případě je ale vliv kamenické huti vázané k augustiniánskému klášteru v Roudnici nad Labem patrný.

Stavební vývoj kostela pokračoval dál. V období vrcholné gotiky byl vystavěn presbytář /prostranství při hlavním oltáři určené pro kněze a ministranty/. Vzhledem k postavení hlavní lodi je posunut víc na sever a to zřejmě proto, že terén jižně od kostela byl již v té době nestabilní, a posunutí stavby severním směrem mělo předejít statickým poruchám. Této skutečnosti nasvědčuje i přizdění opěrného pilíře k jihovýchodnímu nároží lodi. Presbytář je zaklenut jedním polem křížové žebrové klenby a šestipaprskovým závěrem, v jehož vrcholku je svorník s vytesaným znamením ML. Žebra jsou svedena na jehlancové a figurální konzole, na nichž je použit motiv mužské hlavy. Prostor kněžiště je prosvětlen třemi okny. V presbytáři je dochována původní kamenná menza s bohatě profilovanou římsou /zčásti je zakryta současným oltářem/. Současně s přístavbou nového presbytáře byla po jeho severním boku původně přistavěna i sakristie /vedlejší loď, kde se kněz a ministranti připravují na bohoslužbu/. Svědčí o tom profilovaný portál, který vykazuje znaky lucemburské gotiky z období před husitskými válkami. /Stlačený hruškovec vložený do ostění portálu a vysoká trnož ostění portálu/.

Také pozdní gotika je na kostele patrná. V tomto období bylo zřízeno nové velké okno v jižní stěně lodi a nový západní portál./Současný vchod z této předsíně do lodi kostela/.

V 16.století byla odstraněna původní sakristie a vystavěna nová - nynější.Ta má stále ještě rustikální rysy, v tomto případě malá úzká okénka typická pro venkovské prostředí. Následovala barokní přestavba v 17.století. K západnímu průčelí kostela byla přistavěna rozlehlá předsíň. Do prostoru lodi byla vestavěna kruchta /vyvýšená prostora pro varhany, zpěváky a hudebníky, přístupná zvláštním schodištěm/. Dále byl v této etapě zbudován nový venkovní portál do sakristie a upraven západní štít kostela se štukovou výzdobou. V průběhu 19.století bylo zřízeno velké okno v severní zdi kostela.

Volně zpracováno podle povrchového stavebního průzkumu, jehož autorem byl v r.1997 PhDr.Pavel Kroupa z Památkového ústavu středních Čech.

 


O církevní správě kostela v Lounkách

Roudnice s přilehlými vesnicemi je od roku 1344 panstvím pražského arcibiskupa, který pro své jednotlivé kostely zajišťuje kněze. Již před rokem 1384 tak byly v Lounkách, v Černěvsi a také ve Vetlé samostatné plebánie. Sídlil zde tedy pro obec určený samostatný kněz a vykonával zde obřady. Systém plebánií byl však během husitských bouří rozvrácen a široké okolí muselo být spravováno kněžími z Roudnice. Matriční zápisy v letech 1650 - 1788 pro osadu Lounky nacházíme v roudnických matrikách. Během třicetileté války se funkční fara nacházela v sousední Černěvsi, ze které se spravoval filiální kostel v Lounkách a filiální kostel ve Vetlé. Kdy tato správa zanikla, nevíme, ale roku 1655 zakládá papež Alexander VII. biskupství v Litoměřicích a hned v roce 1656 první biskup Schleinitz reorganizuje systém far. Lounky pak byly spravovány z fary v Hoštce (po r.1660), kde také nacházíme lounecké matriční zápisy pro období let 1684 - 1700. Nakonec byly Lounky, stejně jako okolní obce, opět přičleněny k Roudnici, a to až do roku 1788, kdy byla ve Vetlé založena vlastní fara. Od té doby až doposud jsou Lounky filiální obcí náležející vetelské farnosti. Vlastní farní správa ve Vetlé skončila za komunistické éry po roce 1950, kdy byla zdejší fara církvi odebrána pro světské účely. Nejprve zde sídlil národní výbor, později koloniál a restaurace (doposud). Farní úřad byl přenesen do sousední Hoštky a po roce 1981 do Štětí, kde sídlí doposud.

V louneckém kostele se tak vystřídalo mnoho kněží. Po skončené éře vetelských farářů zde zastupovali kněží z Hoštky (Pater J. Vybíral, P. Fr.Kocman, P. R.Hložánka), poté vypomáhal s bohoslužbami P. Křepínský z Křešic, který však emigroval a službu převzal štětský děkan P. Ferdinand Plhal. Jemu zde od roku 1988 vypomáhal P. Oldřich Kolář z Litoměřic, za kterého bohoslužby v Lounkách postupně ustaly. V roce 1992 byl k Pateru Plhalovi, v jím spravovaných farnostech, ustanoven k pomoci p. M.Šantin, který se zasadil o obnovení bohoslužeb v Lounkách.

Po mnohaleté přestávce byly bohoslužby v Lounkách obnoveny dne 21. března 1997. Vzhledem k stáří Patera Plhala zde vypomáhali kněží z okolí, kteří se postupně střídali. V Lounkách střídavě sloužili: P. Plhal, P. Havelka, P. Forbelský, P. Koutný, P. Červinka, P. Jančík a P. Stříž. Na varhany hrál p. Jaroslav Pulda z Litoměřic. Od 15.2.1998 zde začal trvale sloužit P. Miroslav Tomek, který se vrátil po čtyřicetileté službě z Brazílie a žil v Litoměřicích. Po jeho smrti se zde střídali P. Stříž a P. Valík. Nakonec zde výpomoc s bohoslužbami zcela přijal P. Jaroslav Stříž z Křešic.

Vlastní správa louneckého kostela je však vykonávána štětským farním úřadem. Po odchodu P.Ferdinanda Plhala SDB zde působil P.Benedikt M.Pintér OPraem., po něm P. Mgr. Filip M.Suchán Opraem. a od 1.9.2008 P. Mgr. Anselm Pavel Kříž OPraem.

 

 

Stavební práce na opravách kostela

Ihned po obnovení bohoslužeb se v roce 1997 přikročilo ke zpracovávání žádostí o granty a dotace, aby se získaly potřebné finanční prostředky na obnovu poměrně zchátralého a havárií hrozícího kostela. Největším problémem nebyl krov a fasáda kostela, ale poškozená statika. Zdivo celé stavby je totiž z opukového kamene loženého pouze na jílovou mazaninu. A pro ni je potřeba určité stálé vlhkosti, aby byla soudržná. Zdivu tak škodí velké sucho, kdy jíl zprachovatí a sype se a stejně tak velké mokro, kdy se vyplavuje. Zde tak byla, při chybějících omítkách, prvotní příčina statických poškození. Aby se práce vůbec započaly, spojil farní úřad (administrátor p.Šantin) své síly s obecním úřadem (starosta p.Jůza) a na 5.11.1997 svolali jednání za účasti odborníků z řad památkové péče, ministerstva kultury, okresního úřadu a dalších. Výsledkem jednání bylo získání podstatné dotace, která umožnila započít záchranné práce.

V roce 1998 se na kostele postupně obnovil krov a v následujících letech i krytina a omítky. Z vlastních prostředků byla provedena celková elektrifikace. Pro nedostatek financí se však práce vždy na několik let zastavily. Až po roce 2000 následovaly práce na statice, kdy bylo provedeno speciální stažení klenby chrámové lodi. Svépomocí pak byly vyměněna okna, která vyrobil místní truhlář p.František Abrt a byl dokončen nátěr fasády. Po roce 2002 byla opravena povodní poškozená ohradní zeď u silnice a nakonec byl vymalován i interiér kostela. Veškeré práce zatím přesáhly milion korun.

V současnosti se náš pohled zaměřuje k poškozené ZVONICI. /Údajná doba výstavby: rok 1390/. Farní úřad již několikrát žádal o dotace a až v roce 2008 se podařilo získat peníze na konzervaci krovu. Na sklonku roku 2009 byla na střechu zvonice položena nová šindelová krytina. Další práce budou pokračovat tak, jak budou k dispozici peníze. Cílem je vrátit zvonici její původní historickou podobu. Podaří-li se generální oprava zvonice, čeká nás v budoucnu také např.oprava varhan, oprava oltáře a kostelních lavic. Ale to je opravdu hudba budoucnosti …


Miroslav Šantin